Tempo má svůj ráz,
náraz má svůj rytmus,
hnus má svůj vřed,
snad jsi ho nesněd.

To je ale nálada, že?
Triptych haluzí, řas.
Vlas nových zážitků.
Zítřků,
vozíků.

Záda tě bolí?
Holí? Praštil Tě ze zloby.
Vody chtěl pro sebe
a celou planetu.
Vládne tu mír.
Pýr šustí větrem,
svetrem nehodíš na stěnu,
věru nehodíš.

A dost už toho stupidního rýmu.
Brzdí práci trpaslíčků,
kapesníčků...

sakra.

Kéž byla by to věc jediná,
jíž potřebuji zbavit,
tmavit klášter svých vlastností,
království nicoty,
němoty blech.

Plech

Měch, mech, leh' si na záda do bodlin
vlastních kleteb.

Ne, to není zoufalost.

Dosud se k článku nikdo neodvážil napsat komentář a nebo je článěk nudný.