Almanach externistů

..."Pak jsem přišel na to, Soňo, že kdybych měl čekat, až všichni zmoudří, tak bych se asi nedočkal... A ještě později jsem přišel na to, že to nebude nikdy, že se lidé nikdy nezmění a že je nikdo nepředělá, že je škoda se namáhat! To je jejich zákon... A já už teď taky vím, že kdo má pevný a silný rozum a pevnou a silnou vůli, může lidi ovládat! Kdo se odváží velkých věcí, tomu dají za pravdu. Kdo se dovede vysmát vznešenému, ten se stává jejich zákonodárcem a nejopovážlivější ze všech má podle nich největší pravdu.
A zároveň jsem se dovtípil, Soňo," pokračoval zaníceně, "že moc připadá jen tomu, kdo se odváží vztáhnout ruku a vzít si ji. Rozhoduje tu jediné: odvážit se! A tak jsem přišel na myšlenku, na kterou ještě nikdo nikdy nepřišel. Náhle mi bylo nad slunce jasné, že není možné, aby dodnes pořád nikdo neměl dost toho, chodit kolem těch nechutností jako kolem horké kaše a neodvážil se kopnout do toho všeho, až by to letělo k čertu. A já... já se chtěl odvážit a zavraždil jsem... jen a jen se odvážit, to je celé!"

...
Ó, lidé, nejste podobní
pramatce Evě v jejím snění?
Co Vám dáno, to nehcete,
leč neustále tíhnete
k zmiji a tajemnému kmeni:
jíst z plodu zakázaného...
Ráj rájem není bez něho.
...


...
Vždyť zvyk nám shůry seslán byl,
aby nám štěstí nahradil.
...

Kráčel jsem mezi ohni pekelnými, opilý slastmi ducha, jež andělům připadají jako muka a šílenství, i zapsal jsem několik jejich přísloví, neboť jsem toho názoru, že jako rčení určují povahu národa, který je užívá, tak také pekelná přísloví prozrazují povahu infernální moudrosti lépe než veškerý popis staveb nebo oblečení.
Když jsem se vrátil domů: Nad propastí pěti smyslů, kde se hladké srázy šklebí na nynější svět, spatřil jsem mocného ďábla, zahaleného do temných mračen, jak se vznáší nad skalními stěnami: ohněm, jenž taví kov, psal následující věty, které teď vnímají lidské mozky a které čtou lidé na zemi:
Jak víte však, že každý pták, putující vzduchem, je světem radosti, co hranice má ve vašich pěti smyslech?

V čas setí se uč, o žních vyučuj, v zimě užívej.
Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých.
Cesta krajnosti vede do paláce moudrosti.
Opatrnost je bohatá, ošklivá stará panna, o niž se uchází Neschopnost.
Kdo touží, ale nejedná, plodí mor.
Rozříznutý červ odpouští pluhu.
Vhoď do řeky toho, kdo má rád vodu.
Hlupák nevidí tentýž strom jako moudrý.
Člověk, jehož tvář nevyzařuje světlo, se nikdy nestane hvězdou.
Věčnost je zamilována do plodů času.
Včela nemá čas na smutek.
Chvíle hlouposti se měří na hodinách, avšak chvíle moudrosti žádné hodiny nezměří.
Všechna zdravá potrava se loví bez sítě a pasti.
V roce drahoty prozraď počet, míru i váhu.
Žádný pták se nevznese vysoko, vznáší-li se na vlastních křídlech.
Mrtvola nemstí své rány.
Nejvznešenějším činem je dát přednost druhému před sebou samým.
Kdyby hlupák trval na své hlouposti, stal by se moudrým.
Hloupost je pláštěm darebáctví.
Hanba je plášť pýchy.
Vězení se stavějí z kamenů zákona, bordely z cihel náboženství.
Pýcha páva je slávou boží.
Chtíč kozla je štědrost boží.
Hněv lva je moudrost boží.
Nahota ženy je dílo boží.
Přemíra smutku se směje, přemíra radosti slzí.
Lví řev, vlčí vytí, běsnění rozbouřeného moře a válečníkův meč jsou kusy věčnosti, příliš veliké pro lidské oko.
Liška proklíná past, ne sebe.
Radosti plodí. Žalosti rodí.
Muž ať chodí v kůži lva, žena v rounu beránka.
Pták hnízdo, pavouk síť, člověk přátelství.
Sobeckého usměvavého hlupáka i ponurého zamračeného hlupáka budou mít za moudré, aby se z nich mohla stát hůl.
Co je dnes dokázáno, bývalo kdysi pouhou představou.
Krysu, myš, lišku, králíka zajímají kořeny; lva, tygra, koně, slona plody.
Jímka jímá, pramen přetéká.
Jediná myšlenka naplní nekonečno.
Buď vždy ochoten říci, co si myslíš, a nízký člověk ti půjde z cesty.
Vše, čemu lze věřit, je obrazem pravdy.
Orel nikdy neztratil tolik času, jako když se snížil k tomu, aby se učil od vrány.
Liška pečuje o sebe, ale bůh pečuje o lva.
Přemýšlej ráno. Jednej v poledne. Lež večer. Spi v noci.
Kdo strpěl, aby ses nad něj povyšoval, ten tě zná.
Jako pluh následuje slov, tak bůh odměňuje modlitby.
Tygři hněvu jsou moudřejší než koně učení.
Od stojatých vod čekej jed.
Nikdy nevíš, kdy máš dost, dokud nevíš, kdy máš víc než dost.
Vyslechni hlupákovi výčitky! V nich máš královský titul.
V očích oheň, v nozdrách vzduch, v ústech vodu, v bradě zem.
Slaboch v odvaze je silák v prohnanosti.
Jabloň se nikdy neptá buku, jak má růst, aniž lev koně, jak se zmocnit kořisti.
Kdo vděčně přijímá, ten vydá bohatou žeň.
Kdyby ostatní nebyli hloupí, museli bychom být hloupí sami.
Duch křehké radosti nikdy nemůže být poskvrněn.
Když vidíš orla, vidíš kus génia: jen zdvihni hlavu!
Jako si housenka pro vajíčka vybírá nejkrásnější list, tak kněz proklíná nejkrásnější radosti.
Stvořit nepatrnou kytičku je práce na celé věky.
Proklej pouta. Žehnej volnosti.
Nejlepší víno je to nejstarší, nejlepší voda ta nejčerstvější.
Modlitba neoře! Chvála nesklízí!
Hlava vznešenost, srdce utrpení, pohlaví krása, ruce a nohy souměrnost.
Čím je vzduch ptákům a moře rybám, tím je pohrdání všem pohrdáníhodným.
Vrána by chtěla mít všechno černé, sova bílé.
Nadbytek je krása.
Kdyby se lev řídil radami lišky, byl by prohnaný.
Pokrok činí cesty přímými, avšak křivolaké cesty bez pokroku jsou cestami génia.
Spíš zabijte nemluvně v kolébce, než abyste živili neuskutečněná přání.
Kde chybí člověk, příroda nevydá plody.
Pravdu nikdy nelze vyslovit tak, abychom jí rozuměli, avšak nevěřili.
Dost! Anebo příliš.

Básníci starověku oživovali všechny hmotné předměty bohy nebo duchy, dávali jim jména a krášlili je vlastnostmi lesů, řek, hor, jezer, měst, národů a všeho, co jejich dychtivé a nesčetné smysly dokázaly vnímat.
Obzvláštní pozornost věnovali duchům měst a zemí a jim tato místa jakožto duchovním božstvům svěřovali do péče; později se však vyvinul systém, který byl zneužit k zotročení nevzdělaných a duchovní božstva v něm byla abstrahována a oddělena od předmětů: tak vzniklo kněžství a způsoby uctívání božstev byly převzaty z básnických příběhů.
A nakonec prohlásili, že takové věci pocházejí přímo od boha.
Tak lidé zapomněli, že všechna božstva sídlí v lidském srdci.

---

Anděl, z něhož se nyní stal ďábel, je můj blízký přítel; často si spolu čteme bibli v jejím infernálním či ďábelském smyslu, a toho se světu dostane, pokud se bude náležitě chovat.
Mám také pekelnou bibli, jíž se světu dostane, ať chce nebo nechce.
Stejný zákon pro vola i lva znamená útlak.