..."Pak jsem přišel na to, Soňo, že kdybych měl čekat, až všichni zmoudří, tak bych se asi nedočkal... A ještě později jsem přišel na to, že to nebude nikdy, že se lidé nikdy nezmění a že je nikdo nepředělá, že je škoda se namáhat! To je jejich zákon... A já už teď taky vím, že kdo má pevný a silný rozum a pevnou a silnou vůli, může lidi ovládat! Kdo se odváží velkých věcí, tomu dají za pravdu. Kdo se dovede vysmát vznešenému, ten se stává jejich zákonodárcem a nejopovážlivější ze všech má podle nich největší pravdu.
A zároveň jsem se dovtípil, Soňo," pokračoval zaníceně, "že moc připadá jen tomu, kdo se odváží vztáhnout ruku a vzít si ji. Rozhoduje tu jediné: odvážit se! A tak jsem přišel na myšlenku, na kterou ještě nikdo nikdy nepřišel. Náhle mi bylo nad slunce jasné, že není možné, aby dodnes pořád nikdo neměl dost toho, chodit kolem těch nechutností jako kolem horké kaše a neodvážil se kopnout do toho všeho, až by to letělo k čertu. A já... já se chtěl odvážit a zavraždil jsem... jen a jen se odvážit, to je celé!"
|