Člověk prochází několika stádii vývoje, přičemž v postupujících stádiích se upíná k různým autoritám a různým ideálům. Ovlivnitelnost jedince klesá s mentálním vývojem (dospíváním, ačkoli toto slovo neuznávám), od narození až do smrti. Po narození se bezmeznou a neomylnou autoritou stávají (povětšinou) rodiče, a tím získávají unikátní moc modelovat charakter, psychiku a inteligenci svého potomka. Vše v pořádku.
     Přichází mateřská škola, základní a střední škola, v závislosti na hodnotách škola vysoká. Má slova se budou vztahovat především ke škole střední, při jejímž studiu jedinec prodělává klíčovou fázi vývoje - pubertu. Fázi, při níž objevuje svoji sexualitu, hledá své místo ve společnosti, určuje si vlastní hodnoty a názory. A proto je mi s podivem, jak málo pozornosti se z tohoto pohledu našemu školství věnuje (netuším, zda-li v jiných částech světa je situace lepší, ačkoli celým svým srdcem doufám, že ano).
     V prvé řadě stojí učitelský sněm. Řekněme si, kdo se může rozhodnout vyučovat matematiku: člověk vynikající v matematice rozhodně ne, takový člověk si najde zaměstnání s mnohem vyšším platovým ohodnocením odpovídajícím jeho schopnostem (je až smutné, že tak podstatné postavy v našem osobním rozvoji, a tedy v osobním rozvoji celé společnosti, dostávají tak lacinou odměnu za své úsilí). Vyloučiv tedy kvalifikaci v oboru, co může být dále impulsem pro hledání uplatnění ve škole? Napadá mě jediné - vlastní tendence učit. A takové tendence musejí od někud vycházet, stejně jako vše ostatní v naší hlavě. Jedinou ušlechtilou pohnutkou je dle mého vysoká úroveň uvědomění vedoucí k touze předat dosud nabyté vědomosti a zkušenosti a tím zanechat stopy své existence. Takových lidí bylo na střední škole, kterou jsem okupoval, poskromnu (dva lidé). Smutný fakt. Mnohem smutnějším zjištěním ovšem nacházím ostatní pohnutky táhnoucí člověka do školy i po jejím úspěšném zakončení. Komplexy. Není snad ideální náplastí na pocit méněcennosti (v jakémkoli směru) získat autoritativní postavení (MOC!!!) nad skupinou studentů maje neprůstřelné eso v rukávu - monopol na pravdu? Ať už komplexy pocházejí odkudkoli (dětství, současná nespokojenost, nevyřízené účty s kantorem na škole, atp.), vypovídají o charakterové zkaženosti a nekalých záměrech. A tací inspirují naše hodnoty v průběhu mentálního rozvoje, tací drtí naše ideály a přepisují je svými, tací obtěžují svými problémy zdraví společnosti.
     Hlavní kámen úrazu je však třeba hledat v jiných sférách. Problém s velkým P vidím v koncepci osnov. Pominu zásadní efekt internetu a jeho všeobjemnosti, který by se měl samozřejmě projevit na datovém toku vtlačovaném mládeži do hlavy, neboť se dá říct, že jde poměrně o novinku vzhledem ke stáří současných osnov. Rozhořčuje mě ovšem nulový důraz na rozvoj myslivosti studenta, žádné podněty tlačící jeho zpohodlnělý přístup, kdy vše dostává v balíčku i s úhlem pohledu a názorem na věc, přemýšlet nad tím co dělá, kdo je, proč je a co se děje. Žádný důraz na rozvoj individuality každého studenta nebo alespoň podporu jeho rozvoje, co hůř, dochází k jeho vášnivému potlačování. Současný koncept výuky stojí na předkládání doměnek vědy s nálepkou TOTO JE PRAVDA A NIKDY JINAK, jichž je třeba se naučit nazpaměť. A to se doopravdy nechci rozepisovat o výslovné demenci některých předmětů, z nichž nějvíce mě uráží informatika, ve které se naučíte HTML, javascript, udělat graf v excelu, ale nikdo vám neřekne, jak se postarat, abyste v počítači neměli viry nebo co to jsou firewall. Ale to už odbíhám. Avšak abychom mohli změnit osnovy, je třeba v nejprve zkvalitnit vyučovací sbor.
     V neposlední řadě maří škola duchovní rozvoj jedinců vytyčováním zcela mylných priorit (honba za kariérním úspěchem, hodnota peněz, kopírování názorů,...), z nichž potom vykvétají jedinci oddaní systému, nehledající žádnou jinou formu štěstí, než v penězích, kariéře a osobních počitcích. Dobrá práce!
     Dnes s odstupem vidím vše, co se mě ta zpropadená škola (Gymnazia Josefa Ressela, Chrudim) snažila naučit, jako snůšku lží a nesmyslů, uzpůsobující moji mysl jen tomu, aby byla co nejlépe zmanipulovatelná a co nejméně přemýšlivá. Jak vidím u většiny svých spolužáků, zdařilo se.